Tinnitus

Pod označením tinnitus se skrývá široká škála subjektivně vnímaných hučivých, pískavých a šumivých aj. zvuků, které nejsou bezprostředně způsobeny vnějšími příčinami. Tinnitus zahrnuje všechny subjektivně vnímané šelesty, které nejsou způsobeny zevními zvuky a nemohou být tudíž objektivně slyšeny. Zatímco na postiženého často působí celý den, neumožňují mu soustředit se na práci a studium, usnout, relaxovat apod. - pro jeho okolí jsou neslyšné. Pacienti s tinnitem strádají psychicky a v důsledku absence spánku a odpočinku i fyzicky. Tinnitem vyvolaná předrážděnost narušuje nejenom pohodu dotyčné osoby, ale i její mezilidské vztahy s okolím.

Z hlediska výskytu nejde o příznak zanedbatelný, vždyť podle posledních studií trpí ušními šelesty 15 - 21 procent veškeré populace na světě. Pro 5 procent z ní pak představuje tinnitus výrazné snížení kvality života: poruchy spánku, zvýšená únavnost a podrážděnost či neschopnost se soustředit. To vše vede k narušení mezilidských vztahů a mnohdy i k výrazným změnám osobnosti. Je třeba zdůraznit, že tinnitus není onemocnění samo o sobě, ale příznak onemocnění. Rozhodně však není předzvěstí hluchoty ani předstupněm mozkové mrtvice či srdečního infarktu.

Šelest (tinnitus) dělíme na objektivní a subjektivní.
Objektivní šelesty jsme schopni často slyšet,jsou buď cévního nebo svalového původu. Cévní šelesty mají často pulsativní charakter.
Subjektivní šelesty neslyšíme,jejich původ může být kdekoliv v průběhu sluchové dráhy. Je spousta náznaků, které ukazují, že v mnoha případech šelest začíná ve vnitřním uchu, že má "kochleární" původ. Ve skutečnosti při množství zvukových excesů, které dopadají na naše uši každou minutu, musí zde být jakási zvláštní chybná informace, která je cestou sluchové dráhy přenesena do mozku a odstartuje bludný kruh tinnitu. Jestliže tato mal-informace byla jen krátká, bludný kruh se může přerušit. Jestliže ale tato mal-informace s vysokým stupněm významnosti přetrvává, bude soustavně spouštět onu sensorineurální smyčku, dokud neodstartuje svůj vlastní chod lokalizovaným v mozku. Hovoříme zde o "centralizovaném" zvuku. Není bez zajímavosti, že každý z nás zavřen do zvukotěsné komory po chvíli uslyší našeho sluchového systému, který normálně neslyšíme, protože jeho úroveň je velmi nízká. Pouze pokud se tinnitus dostane do našeho "sluchového vědomí", stane se problémem.

Příčiny vzniku tinnitu

U primárního tinnitu je příčina lokalizována do oblasti vnitřního ucha, sluchových drah či center v mozku.
Sekundární tinnitus má jinou lokalizaci příčiny, například v zevním zvukovodu (mazová zátka), Eustachově trubici, ve středouší (opakované středoušní záněty), v krční pateři. Na vzniku tinnitu se mohou podílet též metabolická onemocnění (diabetes, poruchy metabolismu lipidů), endokrinologická onemocnění (štítná žláza) či hormonální změny (menopauza, těhotenství).
Nejčastější příčinou vzniku ušních šelestů je však nadměrné přechodné zatížení hlukem (třesk, návštěva diskotéky či rockového koncertu), dlouhodobý pobyt v hlučném prostředí, cévní či virová onemocnění, problémy s krční pateří a v neposlední řadě též stres a přepracovanost.

Vyšetřovací metody

Po výčtu nejdůležitějších příčin vzniku tinnitu je vhodné zmínit se o základních vyšetřovacích metodách, které vedou ke správnému stanovení diagnosy, ale hlavně ke správnému výběru vhodné terapie.
Po zevrubné anamnéze se provádí otorinolaryngologické vyšetření, vyšetření sluchu pomocí klinického audiometru (stanovení prahu sluchu, objektivizace tinnitu stanovením jeho intenzity a frekvence), vestibulární vyšetření (vyšetření rovnovážného ústrojí), objektivní vyšetření sluchu. V rámci nutného multidisciplinárního přístupu dále doporučujeme vyšetření RTG krční pateře, event. vyšetření magnetickou rezonancí, neurologické, oční a případně i metabolické či endokrinologické vyšetření.

Léčba tinnitu

Léčba tinnitu není univerzální, naopak, vždy je potřeba individuálního přístupu k jednotlivým pacientům. Tinnitus, resp. jeho terapie, je jedním z největších problémů audiologie. Byla a je používána řada postupů. V současnosti se v terapii tinnitu používají jako první preparáty gingko biloba (EGB 761), B-vitaminy, zinek, vasoaktivní léky, betahistinové preparáty, psychofamaka (benzodiazepiny) spolu s rehabilitačními manipulacemi u pacientů s veretbrogenním obtížemi a laser terapií. Další metodou je TRT (Tinnitus Retraining Therapy), vycházející z neurofyziologického modelu tinnitu a skládá se z kombinace konzultací s pacientem, včetně psychoterapeutických sezení a terapie šumem. Za tímto účelem je pacient vystaven několik hodin denně šumu nepatrné intenzity. Ten způsobuje snížení vnímání vlastního tinnitu a tudíž zlepší koncentraci pacienta na úkony běžného dne.

Aktuálně

Výzkumní pracovníci na Univerzitě v Tübingenu v Německu zkoumají novou metodu léčby tinnitu. Studie udávají, že krátkodobé oslabení mozkové aktivity v oblastech, kde se normálně zpracovávají zvuky a řeč, vede k poklesu a ustávání tinnitu. Výzkumníci se nyní snaží zjistit, zda je toto východiskem pro novou metodu léčby, a jak dlouho tyto vhodné efekty nejlépe udržet. Americká společnost tinnitářů (ATA) začala v tomto výzkumu Univerzitu v Tübingenu podporovat.
Vědci se domnívají, že příčinou šelestů může být skutečnost, že se mozek po poškození sluchu nedostatečně přizpůsobí nově vzniklé situaci. Je tedy pravděpodobné, že šelesty, které se objeví po poranění nebo poškození ucha, mají původ právě v mozku samém. Ztracená aktivita postižené mozkové oblasti může být znovu uvedena do pořádku skrze cílenou mozkovou stimulaci. Toho je konkrétně možné dosáhnout pomocí vybíjení magnetické cívky v přesně lokalizované oblasti, kdy jsou silnými magnetickými impulzy ovlivňovány buňky mozkové kůry. Tato magnetická stimulace (TMS) je již několik let úspěšně používána v neurologii.